IMHO Lupin užíval lykantropní lektvary i před příjezdem do Bradavic. Jen nevím, odkud to vím, podle mne to je přímo někde v kánonu. Pokousal ho Fenrir, když byl Remus ještě dítě, a někde tam bylo, že byl šťastný, když nakonec Snape (?) vynalezl ten lektvar (už v dospělosti).
Potěšilo mě, že jste taky dospěli k názoru, že bubák souvisí s kvantovými jevy 🙂
Podle mě využívá jak superpozice – částice může být současně ve všech možných stavech, tak kvantové provázání – dvě částice mohou být propojené tak, že změna jedné okamžitě ovlivní druhou, a to i na velkou vzdálenost.
Já si bubáka představuju jako kvantovou částici ve stavu superpozice – dokud nikoho nevnímá, nemá žádnou konkrétní podobu (podobně jako Schrödingerova kočka, která je zároveň živá i mrtvá). Jakmile ale bubák detekuje přítomnost inteligentní mysli a v ní existujícího strachu (phoibos), kolabuje do jediného stavu – tedy do podoby, které se daný člověk bojí.
Bubák je tedy kvantově provázán s myslí toho, kdo se na něj dívá. Jeho stav se okamžitě změní podle myšlenek pozorovatele – podobně jako u kvantově provázaných částic, které si vymění informace bez ohledu na vzdálenost. Jakmile se do interakce dostane někdo jiný, provázání se přepne na nového pozorovatele a bubák změní podobu podle jeho strachu.
Proto nikdo nemůže vědět, jak bubák vypadá, stejně jako nelze určit pozici částice predtím, než ji měříme. V „nulovém/omnipotentním“ stavu je přítomen pouze v potenciální energii – a to přesně je magie, IMHO. Bubák není bytost v pravém slova smyslu, je to jen potenciál. Mezikrok mezi nebytím a bytím, dokud se vlivem existující mysli nezformuje.
Uf, sice jsou tři ráno, ale díky za podnět k mozkové rozcvičce 😀
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.SouhlasímNesouhlasím
IMHO Lupin užíval lykantropní lektvary i před příjezdem do Bradavic. Jen nevím, odkud to vím, podle mne to je přímo někde v kánonu. Pokousal ho Fenrir, když byl Remus ještě dítě, a někde tam bylo, že byl šťastný, když nakonec Snape (?) vynalezl ten lektvar (už v dospělosti).
Ad Snape a Neville – myslím, že spíš buď Snape buduje svou image zlého učitele, nebo mohl mít s Nevillovými rodiči něco nevyřešeného z minulosti.
Bubák je Schrödingerova kočka. Bez pozorovatele neexistuje.
Potěšilo mě, že jste taky dospěli k názoru, že bubák souvisí s kvantovými jevy 🙂
Podle mě využívá jak superpozice – částice může být současně ve všech možných stavech, tak kvantové provázání – dvě částice mohou být propojené tak, že změna jedné okamžitě ovlivní druhou, a to i na velkou vzdálenost.
Já si bubáka představuju jako kvantovou částici ve stavu superpozice – dokud nikoho nevnímá, nemá žádnou konkrétní podobu (podobně jako Schrödingerova kočka, která je zároveň živá i mrtvá). Jakmile ale bubák detekuje přítomnost inteligentní mysli a v ní existujícího strachu (phoibos), kolabuje do jediného stavu – tedy do podoby, které se daný člověk bojí.
Bubák je tedy kvantově provázán s myslí toho, kdo se na něj dívá. Jeho stav se okamžitě změní podle myšlenek pozorovatele – podobně jako u kvantově provázaných částic, které si vymění informace bez ohledu na vzdálenost. Jakmile se do interakce dostane někdo jiný, provázání se přepne na nového pozorovatele a bubák změní podobu podle jeho strachu.
Proto nikdo nemůže vědět, jak bubák vypadá, stejně jako nelze určit pozici částice predtím, než ji měříme. V „nulovém/omnipotentním“ stavu je přítomen pouze v potenciální energii – a to přesně je magie, IMHO. Bubák není bytost v pravém slova smyslu, je to jen potenciál. Mezikrok mezi nebytím a bytím, dokud se vlivem existující mysli nezformuje.
Uf, sice jsou tři ráno, ale díky za podnět k mozkové rozcvičce 😀
Samozřejmě phobos, ne phoibos 😀
Ridiculum = lat. směšný